HAVLÍČEK VLASTIMIL ST.

Brankář, který patřil ke špičce tehdejších ligových gólmanů, byl velkou oporou teplického fotbalového mužstva a měl i několik startů za reprezentaci, později v klubu působil ve funkci trenéra ligového dorostu.

DVĚ BARVY Z DUHY TEPLICKÉHO FOTBALU, PAVEL BIEDERMANN, 2000, STR. 140

VLASTIMIL HAVLÍČEK

Odchovanec Letné Plzeň v prvním utkání SK Teplice – Šanov chyběl. Hrálo se už v červnu 1945 a v brance na turnaji Poháru Svobody stál tehdy Fenigbauer. Pak už bez přerušení dlouhých třináct sezón Vlasta. Když se v té době skloňovalo jméno fotbalových Teplic, to Havlíčkovo znělo současně. Jeden z nejlepších gólmanů teplické, ale i československé fotbalové historie, byl osobností mezi tyčemi i v hráč­ském kolektivu. Dokonale své řemeslo ovládal. Nejeden útočník pocítil zejména ve skrumáži před Havlíčkem tvrdost jeho kolen. Také proto nepoznal tento brankář zranění z bitev před svojí svatyní. Pro vysoké míče si chodil razantně a typickým způsobem. S koleny před hrudníkem. Jeho syn stejného jména sliboval být pokra­čovatelem. Spolu se slávistou Stárkem tvořil gólmanskou dvojici dorostenecké reprezentace. Přechodem do dospělého fotbalu z ligových zelených trávníků zmizel.

Po utkáních národního mužstva ČSR v Budapešti a v Basileji, kde Vlasta doslova oslnil, psaly ústřední deníky obou zemí shodně, že od dob Pláničkových takového brankáře neviděly. Byl jistotou i dirigentem obrany, měl cit pro rychlé založení útočné akce, stejně jako dar vyvádět soupeřovy útočníky z klidu. Odchytal stovky zápasů, ty nejtěžší na něho čekaly tehdy, kdy už dávno postrádal někdejší sílu. Nic­méně rval se jako lev. Čtyřem infarktům odolal. Ten pátý a poslední zápas byl bez nadějný. V noci z 5. na 6. února 1991 velký brankář Vlastimil Havlíček prohrál.