HAVLÍČEK VLASTIMIL ST.

KDO TO ZAVINIL, K PADESÁTÉMU VÝROČÍ ZALOŽENÍ  KOPANÉ V TEPLICÍCH, FK TEPLICE A RIOPRESS PRAHA, AUTOR PAVEL BIEDERMANN, STR. 5-16

ZA TŘI ROKY ZE DNA NA VRCHOL

S obrovským nadšením se vrhli lidé do života s prvními dny svobody roku 1945. Konečně vydechla česká země volností a zítřek se zdál růžovou zahra­dou. Šest strašných válečných let skončilo. Do poloprázdného pohraničního města Teplice se zvolna začínal vracet život. Přicházeli první osídlenci a s nimi i přirozená touha po sportu a soutěžení. Ti, kteří zasvětili život fotba­lovému míči, se přitahovali nejcitelněji. Až neuvěřitelně rychle našli k sobě cestu ve snaze založit sportovní klub a co nejdříve zahájit jeho aktivní činnost. Z někdejšího slavného německého Teplitzer FK nezbylo vůbec nic. Fotbal v lázeňském městě severu Čech neexistoval.

Otcem myšlenky založit fotbalový klub v Teplicích byl už v prvních květnových dnech roku 1945 sportovní nadšenec, novinář Rudolf Cajthaml. Na jeho výzvu v Českém severu, prvních českých novinách vydávaných po válce v pohraničí, se záhy dočkal odpovědi. Dnes už nikoli mezi živými Rudolf Cajthaml na tuto chvíli vzpomínal: „Svolal jsem tehdy zájemce o teplickou kopanou do hotelu Dittrich (dnešní Thermia), protože reakce na mou výzvu slibovala početnou účast. Skutečnost byla poněkud jiná. Ačkoli jsem před časem kdesi četl, že se nás sešlo mnoho, opak byl pravdou. Začátkem června 1945, tuším sedmého, jsme obsadili pouze čtyř židle v přední části restaurace. Včetně mne přišel Václav Anft, Josef Jirásek a Zdeněk Šteflík. V tomto složení začala první ustavující schůze budoucího fotbalového klubu. Přistoupili jsme k řešení nejnaléhavějších záležitostí“. Tolik Rudolf Cajthaml k nepovšimnutému okamžiku, který zaznamenal první krok na cestě později nejpopulárnějšího severočeského klubu v československé kopané.

Prvním úkolem byly přípravy k vybudování vyhovujícího fotbalového stánku. Ležel na bedrech zmíněných čtyř nadšenců, kteří se o funkce rozdělili následovně. Do čela mladého výboru a prvním předsedou byl zvolen národní správce Václav Anft. Rolí sekretáře byl pověřen Josef Jirásek, pokladníkem Rudolf Cajthaml, správcem hřiště a prvním trenérem Zdeněk Šteflík. zastavme se krátce u tohoto strůjce prvních úspěchů teplické kopané. Šteflík vedl A mužstvo dvě sezóny. Vyrůstal na hřišti TFK 03. V době před a po první světové válce působil v brance prvoligového Teplitzer FK, později pracoval jako trenér v několika zahraničních klubech. Doma vedl Viktorii Žižkov a Slezskou Ostravu. V Teplicích zavedl od samého počátku převratnou fotba­lovou novinku. Tzv. WM systém přijaly ligové celky v Československu mnohem později.

Šteflíkova pracovní důslednost, náročnost a preciznost tréninkových dávek, na tehdejší dobu překvapivého objemu a intenzity, byly rozhodujícími příči­nami rychlého vzestupu mužstva. Později se Šteflík věnoval výchově doroste­necké kategorie hráčů. Jeho obětavost a láska ke klubu přinesla tomuto trenérovi úctu, vděčnost a pevné místo v historii žlutomodré kopané. Ještě žijí pamětníci, jimž nemizí před očima jeho úsměv, ani typická silueta s nezbytným „nehtem“ na hlavě, přesto že je tomu právě dvaatřicet let, co odešel na fotbalové trávníky tam nahoře.

Jsme stále na samém začátku. Zbrusu nový klub získal hřiště bývalého TFK 03 na Bramschi v zuboženém stavu. Jeho hrací plocha byla zaplněna rozbitou válečnou technikou, aby sloužila jako její dočasné shromaždiště. Kabiny ve staré, dřevěné tribuně volaly po rekonstrukci. Chybělo veškeré vybavení. V neuvěřitelně krátké době problém činovníci zvládli. Získali i obnošené dresy a kopačky, z vnitrozemí začali přicházet hráči.

PŘICHÁZÍ MÍČOVÝ KOUZELNÍK SLÁVA MALÝ

Mezi prvními, kteří se v Teplicích objevili, byli pozdější státní repre­zentanti Sláva Malý a Vlastimil Havlíček. Obdivuhodný technik, střelec a kamarád Sláva Malý přišel už v květnu 1945. Hrával v Motyčíně, aby pak dalších dvanáct let rozdával fotbalovou radost četným divákům, které stále znovu udivoval širokou škálou fines, jež používal proti řízným obráncům. Léta hrával v oslnivé formě. Dres se lvíčkem na prsou oblékl poprvé v roce 1948 proti Francii. Moc se mu nedařilo. O své reprezentační premiéře mi vyprávěl toto: „Když jsem dostal od kustoda kopačky, bylo mi jasné, že je asi neobuju. Jiné nebyly a já se musel rozhodnout, zda tuhle šanci vzdám, nebo nikoli. Raději bych si nechal uřezat prsty jako ta falešná Popelka. Nohy jsem nakonec do bot nacpal, ale hrát fotbal v nich příliš nešlo. Tak jsem absolvoval svůj debut v národním mužstvu. Co se stalo pak, ani se neptej. Vyzout se byl problém, nohy samé puchýře a kopačky plné krve“, vzpomínal Sláva Malý. O Slávovi se vědělo, že si rád přihnul. Dokonce se říkávalo, že bez řádného posilnění nemohl hrát. Když jsem se jej na to mezi čtyřma očima po létech ptal, podíval se na mne a řekl: ,,Lidi toho nakecaj. Nezapírám, že jsem se rád napil. Ale dva dny před zápasem ani kapku. Zatímco dnešní hráči ‚jezdí“ na chemický doping, já musel mít před zápasem kelímek medu. Teprve pak jsem se cítil ve formě. Po zápase, to jo. Byli jsme dobrá parta, ale jestli o mně někdo říkal, že jsem se musel napřed napít, abych mohl hrát, kamaráde, tak lže. Před zápasem nikdy.“

Vlasta Havlíček byl odchovancem Letné Plzeň. Bez přerušení třináct sezón stál v brance Teplic a zažil velké i zarmucující chvíle fotbalového života. V době, kdy nastupoval za národní mužstvo Československa v Budapešti a Basileji, psal sportovní tisk těchto zemí shodně, že od časů Pláničkových lepšího gólmana neviděl.

V sestavě prvního zápasu SK Teplice-Šanov Vlasta ještě chyběl. Hrál se už v červnu 1945 jako součást turnaje, který nemohl nést jiný název než Pohár osvobození. A tady stojí první sestava nově založeného klubu. Fenigbauer ­Brunner, Tykal, Čečrle, Taraba, Himl, Vojáček, Hloušek, Hohl, Malý a Douša.

Dnešnímu čtenáři se nabízí otázka. Kde se vzalo sotva pár desítek dnů po válce tolik klubů, aby se dal Pohár osvobození uskutečnit? Byly tu Trnovany a Řetenice, Hrdlovka, Košťany, Proboštov a jiné, většinou hornické obce, které měly za války početnou část českého obyvatelstva. Kryti názvy dolů a firem hráli Češi za okupace na starém Bramschi a okolí přátelská utkání. Tehdy to bývala jedna z řídkých přI1ežitostí sejít se s přáteli a upevnit české sebevědomí. Starousedlíci mohli po skončení války rychle obnovit fotbalovou činnost. Dříve, než se tak stalo v Teplicích. V Poháru osvobození vyhráli žlutomodří postupně nad Proboštovem 1:0, v Bohosudoyě 4: 1 a ve finále porazili Hvězdu Trnovany 2: 1. Už tady se prezentoval Sláva Malý jako nejlepší střelec soutěže s pěti brankami.            .

O zařazení klubů do připravovaného mistrovství rozhodla tehdy Radějova severo-západočeská župa fotbalová se sídlem v Mostě. Klíčem bylo umístění v soutěžích za poslední ročník, hraný před okupací. Tak se příkladně dostaly Hvězda Trnovany, SK Kopisty či SK Bí1ina okamžitě do divize. Teplice měly začít „od piky“. Třetí třídou. Pohár Svobody, který pořádala právě Radějova župa, dával šanci přímého postupu do I. A třídy oběma finalistům. Sídelní město fotbalové župy Most bylo dějištěm finálového duelu. Tam se probo­joval Slovan Duchcov a SK Teplice-Šanov. Vysoká návštěva zápasu viděla přesvědčivé vítězství Šteflíkových svěřenců 9:1 po poločasu 5:0. Velká byla radost žlutomodrých nad historicky prvním úspěchem nově založeného klubu. Nadšenými davy teplických příznivců odcházeli do kabin Havlíček, Mestl, Tykal, Holman, Bartoš, Himl, Vojáček, Hloušek, Fridrich, Malý a Volek. Připomeňme si po padesáti letech výsledky cesty Tepličanů za visačkou kvali­ty. Pět soupeřů bylo vyřazeno. Největší odpor tehdy kladl řetenický Slavoj a na teplickém hřišti Viktoria Ledvice. Teprve prodloužení přineslo vítězství. A výsledky jednotlivých zápasů?

Slavoj Řetenice – SK Teplice 1 :3, SK Teplice – Hvězda Trnovany 6:0, Sparta Cukrmantl – SK Teplice 0:11, SK Teplice – SK Ústí n. L. 5:1, SK Teplice – Viktoria Ledvice 3:2. Deset branek nastřílel Fridrich, po devíti Malý a Volek. Nezměrné nadšení všech kolem teplického fotbalu v tomto turnaji přineslo pro následný vývoj kopané v Teplicích výrazný posun.

Odkud přišli tihle první pionýři položit železný základ budoucí slávě?

Nejsilnější zastoupení měli Plzeňáci. Vlasta Havlíček, Míla Holman, Karel Mestl, Karel Tykal, Václav Volek, později Hřebec, Moravec a pak i Kareš. Ze Slavoje IX. přišel Josef Vostrý, z Kolína Miroslav Vlasák, z Motyčína Sláva Malý, Antonín Fridrich z Kročehlav, Zdeněk Zdvořáček ze Slaného a ze žižkovské Viktorie trio Karel Hloušek, Václav Špindler a Himl. 

ŠTEFLÍK MUSEL IMPROVIZOVAT

První mistrovské utkání hrál SK Teplice-Šanov 9. září 1945 v Lounech.

Tehdy zažila fotbalová veřejnost překvapení. Místní SK jen remizoval 1: 1 s neznámým nováčkem, který hrál pouze s devíti hráči. Autorem první mistrovské branky Teplic byl samozřejmě Sláva Malý. Proč museli hrát Tepli­čané v devíti? Příčina vězela v nevyřízených přestupních formalitách jedinců, kteří přišli z vnitrozemí. Trenér Šteflfk musel improvizovat i v dalších zápa­sech. Postrádal především útočníky a tak se stalo, že si ve středu útočné řady zahrál i brankář Havlíček, jehož mezi tyčemi zastoupil Turek. Pozdější teplický trenér, známý internacionál Rudolf Krčil, ač čtyřicetiletý, musel nejednou obléknout dres a vypomáhat ve středové řadě.

Potíže s registrací hráčů, kteří nemohli do utkání nastupovat, zapříčinily do konce podzimní části soutěže ztrátu osmi bodů a třetí místo v tabulce za Mostem a Slovanem Duchcov. Vyřešení problémů znamenalo pro jarní část okamžik, kdy konečně nastoupily Teplice v plné síle. Pro útočnou řadu byl připraven Hloušek, Špindler, Hřebec a Vostrý. Nicméně, velká bodo­vá ztráta na vedoucí Most dávala tušit náročnost dalších zápasů. Přičteme-li tu skutečnost, že v dresu Mostu hráli tehdy internacionálové Burger s Vackem, či za Duchcov tak proslulí borci jako Sachet, Vojta Bradáč a Košek, pak bylo zřejmé, že boj o prvenství je pro žlutomodré gigantickým úkolem. Jak Duchcov, tak Most musely na jaře do Teplic. Domácí klub výhodu beze zbytku využil. Před rekordní návštěvou 10 000 diváků porazily Teplice Most 5:2. Duchcov byl ještě tvrdším oříškem. Přesto podlehl 4:5. S Horymírem Břežánky si Teplice poradily 24:0 a brankář SK Louny musel za míčem do sítě sedmnáctkrát, aniž jeho spoluhráči skórovali.

Před závěrečným kolem mistrovské soutěže dotáhly Teplice Most na jediný bod. Prvenství neudržel. Remizoval doma s Čechií Louny 3:3, zatímco Tepli­ce vyhrály v Ervěnicích 6: 1. Lepším poměrem branek se stal SK Teplice­-Šanov vítězem I. A třídy. Bez zajímavosti nebude připomenout si čelo tabulky. 1. Teplice 41 bod, skóre 133:37, druhý Most 41 bod, skóre 124:41, třetí Duchcov 40 bodů, skóre 127:69.

MOSTECKÝ PROTEST

Do postupové radosti žlutomodrých vstoupil protest Mostu proti ovlivnění obou závěrečných zápasů. Přesto, že podstata protestu nebyla prokázána, rozhodnutím fotbalové župy nepostoupilo z této soutěže do divize žádné mužstvo.

Stále se zvyšující výkonnost nově utvořeného mužstva potvrzovaly výsledky s ligovými soupeři, které v průběhu roku 1946 v Teplicích hosto­valy. Kompletní SK Kladno prohrál 6:2. Výborná Slezská Ostrava 5:1. To jsou výsledky rozdílu třídy. Pamětníkům a znalcům připomeňme, že příkladně sestava tehdejších severomoravanů zaznamenala Schiffera, Marynčáka, Foldynu, Ondráčka, Radimce, Rečeka, Křižáka, Vidličku, Šlapáka a Hronce. SK Teplice nastupoval s Havlíčkem v brance, dále s Tykalem, Vojáčkem, Špindlerem, Vostrým, Riedlem, Hlouškem, Zdvořáčkem, Fridrichem, Malým, Volkem a střídajícím Vlasákem. Remizy zaznamenal SK Teplice s Viktorií Plzeň 5:5, Polabanem Nymburk 2:2. Jedinou porážku přineslo utkání s AFK Bohemians.

V mistrovském ročníku 1946/47 byla I. A třída rozšířena na 16 účastníků.

Brzy po zahájení bylo zřejmé, že SK Teplice tu nenajde konkurenci. Soutěž vyhrál s nevídanou převahou. Jen brankový poměr činil 148:28. Druhý celek, trnovanská Hvězda, zůstal zpět o plných 20 bodů. Teplice ztratily jen dvě utkání. V Lounech a Hostomicích. V průběhu sezóny si vybojovali místo v sestavě noví hráči, Roudnický Pacenhauer, Černý ze Střekova a teplický Matausch.

PRVNÍ ZAHRANIČNÍ SOUPEŘ

Po dlouhých letech okupace se fotbalové Teplice dočkaly zahraničního soupeře. 5. dubna 1947 přijelo švédské prvoligové mužstvo Halmie Halmstadt. Vyhrálo 4:2 a zahájilo sérii návštěv evropských klubů, které v průběhu roku 1947 začaly postupně do Teplic přijíždět. Druhý klub rakouské ligy First Wienna přinesl oboustranně zajímavý duel a vyhrál 3:1. Francouzský FC Sochaux, pyšnící se hráči Bati Zlín Dupalem a Humpálem remizoval 1: 1. První vítězství přinesl SK Teplice maďarský Kispest Budapest. Prohrál 1 :3. Teplickému WM systému neodolal náš tehdejší mistr, pražský SK Slavia. Žlutomodří vyhráli před 14000 diváky 5:2. K neudržení byl tehdy ve středové řadě Vostrý, podle zpráv z tisku dokázal navíc bez jediného nečisté­ho zákroku udržet krále ligových trávníků Pepiho Bicana. V jaké sestavě Slavia tehdy v  Teplicích hrála? Tak to už je zpráva pro pamětníky. Kabíček, ­Kocourek, Říha, Bradáč, Buchta, Trojan (Holman), Ipser, Bican, Pajkrt a Vlk.

V létě 1947 stál SK Teplice před branami divize. Trenéra Šteflíka střídal československý internacionál, účastník památného finálového zápasu na mistrovství světa 1934 v Římě, Rudolf Krčil. Před válkou hrával v barvách Slavie a Teplitzer FK. Trenérské práci se věnoval v Brně a Plzni. Mužstvo převzal, ale v cestě do divize stála poslední překážka. Kvalifikační turnaj vítězů čtyř fotbalových žup, z něhož postupovali pouze dva.

O úspěšném tažení Teplic kvalifikací psal tisk v republice stroze: V Sezi­mově Ustí vítězí Teplice 8:3. V nesnesitelném vedru porážejí Teplice mistra podbrdské župy Osek 5: 1. Na domácí půdě vítězí žlutomodří hladce nad Nýřany 7:1. Sezimovo Ústí odjíždí z Teplic s prohrou 2:4. Na souboj se Slavojem Osek doplatili zraněním Vojáček a Malý. Přestože Teplice dohrály v devíti, vítězí 7:3. Tolik sdělovací prostředky. Na horké půdě v Nýřanech přichází porážka 0:4, ale spolu s tímto klubem vstupují do divize i Teplice.

Předpoklad, že SK Teplice bude hrát v divizi přední roli, se měl potvrdit v prvních podzimních kolech ročníku 1947/48. Prognózy odborníků vyšly víc než překvapivě. SK Teplice prohrál pauze v Rakovníku a podruhé s SK Plzeň. Domněle nesprávný postup při přestupu Kareše byl po dlouhých šetřeních a protikladných rozhodnutích uznán nakonec regulérním a body, které Teplice s Plzní získaly, byly fotbalovým svazem vráceny. Po skončení podzimu vedla Plzeň s jedním bodem náskoku před Teplicemi a Rakovníkem.

Novými divizními posilami v Teplicích byli Miroslav Cikánek, Vlastimil Chobat, Gabriel Rákoczi a Ladislav Kareš. Tepličané se připravovali na Zimní turnaj v Praze. Hlavní město vědělo o silném mužstvu z lázeňského města severu Čech. Svou zvědavost projevila vysokou návštěvou v prvním dvojutkání na Nový rok 1948 ve Vršovicích na Bohemians. Divizní novic znovu překvapil. Nedal nikomu jedinou šanci a získal zlatý pohár vítěze (kde je mu asi konec). Porazil Viktorii Žižkov 4:1, Líbeň 4:2 a remíza s SK Nusle 4:4 znamenala první místo. Z přátelských zápasů tohoto ročníku stojí za zmínku vítězství Teplic nad národním celkem ČSR v Praze, kde svědky byli jen fotbaloví odborníci a novináři. Oba poločasy se hrály po 55 minutách a v každém byla v dresu ČSR jiné mužstva. V první části Roček, Kocourek, Vedral, Havlíček, Jíra, Kalous, Kvapil, Hlaváček, Cejp, Říha a Pešek, ve druhém Čepek, Kocourek, Sýkora, Trnka, Koubek, Bradáč, Hlaváček, Zamastil, Sloup, Kepka a Vlk. Teplice hrály v sestavě Havlíček, Vojáček, Cikánek, Špindler, Vostrý, Rákoczi, Houšek, Malý, Kareš, Říha, Matausch (Pacenhauer). Vynikající výkon Havlíčka neušel pozornosti reprezentace. Vlasta měl lví podíl na vítězství Teplic 4:3.

Na své si přišel teplický divák v zápasech s několika zahraničními soupeři.

MTK Budapešť vyhrál moderním fotbalem 2:0 a tehdy jsme poprvé viděli budoucí světová esa, maďarské reprezentanty Lántase, Buzántskiha a Hidegkutiha. Slabou kapanou předvedl holandský mistr Blau Wit Amste­rodam, jemuž se domácí přizpůsobili a vyhráli jen 2: 1. Závěr ročníku 1947/48 končí pro Teplice opět vítězně, nicméně první známky únorového převratu se začínají projevovat, aniž by ještě signalizovaly, že záhy zničí i velkolepé dílo nadšenců kolem teplického fotbalu. Čtyři body před druhou P1zní a Rakovní­kem stál klub před kvalifikací, která otevírala vstup na československý fotba­lový Olymp.

Nechutná novinářská kampaň SK Plzeň proti Teplicím bude bezvýsledná

SK NÁCHOD V NEDĚLI V TEPLlCÍCH V BOJI O LIGU

Teplická věc je věcí sportovního severu

Ani nejlepší režie nemohla připravit dokonalejší prostředí zápasu o postup mezi vítězi obou venkovských divizí. Celý fotbalový sever Čech vřel. Cesty k teplickému stadionu byly beznadějně přeplněné. Branou proudily tisíce lidí. První severočeský klub má šanci hrát nejvyšší soutěž. V historii seve­ročeského fotbalu stály před branami 1. ligy do té doby pouze dva kluby . . Kopisty v roce 1938 v kvalifikaci vítězů neuspěly. A dnes se pokoušely Tepli­ce. 16 000 diváků vidělo nikoli vysokou školu kopané, ale dostalo se jim vrchovatou měrou všeho, co podívaná na tento sport přináší. Policií uzavřené hřiště vítalo mužstva, z nichž každé si zasloužilo hrát ligu. Do 38. minuty nevyhlížela situace pro domácí nadějně. Pak přišly dva překvapivé údery do náchodského klína. Z těsného 2: 1 se zrodilo vítězství 4: 1. Teplický „kotel“ explodoval. Branky Kareše a Hlouška v závěru střetnutí vytvořily dostatečný náskok pro odvetu v Náchodě.

SK Náchod ztrátu nevzdal. Za pomoci svých diváků rozpoutal uragán, který zastavila Karešova branka Domácí stčili srovnat skóre, ale na víc už jim síly nestačily. Poslední gól kvalifikace. Přes zranění teplického Cikánka, který statoval v křídelním prostoru celý druhý poločas, najížděli do náchodské obrany vytrvale Malý s Hlouškem, vydatně podporováni Rákoczim. Spolehlivý Tikal nahradil v brance Havlíčka, který reprezentoval ČSR v Rumunsku. Tři roky po založení českého klubu se Teplice staly prvo­ligovým městem. Soutěž vybojovala v Náchodě sestava Tikal, Riedl, Ciká­nek, Houdek, Vostrý, Chobot, Rákoczi, Hloušek, Malý, Kareš, Říha, Pacenhauer a Matausch. Branky zaznamenali doma Kareš 2, Malý a Hloušek, v Náchodě Kareš.

Cesta k výšinám skončila zkázou

Podzim 1948 byl fotbalovou veřejností širokého okolí lázeňského města očekáván s nebývalou rozechvělostí. Nováček nejvyšší soutěže rozdrtil v poslední přípravě před ligovým startem tehdejší „lvíčata“ 10:2. V sestavě zkoušel trenér naposledy ve středové řadě Hampejse a na levém křídle Vole­ka.

Ke svému prvnímu střetnutí v lize cestovali žlutomodří do hornického Kladna. Ani nová posila domácích Karel Kolský, nezabránila vítězství Teplic 3:1 (branky Volek, Kareš a Malý z trestného kopu). Na premiéru v domácím prostředí s Bohemians přišlo na Drožďárnu 12 000 diváků. Zelenobílí byli lepším soupeřem, než Kladno. Pršelo, jen se lilo a hostujícímu Peškovi se podařilo v poslední minutě vyrovnat. Po dalším vítězství s Ostravou rovněž doma, prohrály Teplice až ve 4. kole v Edenu se Slavií. Tehdy neproměnil Kareš za stavu 2:2 pokutový kop a Slavia vyhrála 3:2 gólem Bradáče z přímého kopu. Další výsledky zařadily nováčka ze severu Čech na deváté místo konečné tabulky. Dosavadní systém soutěže podzim – jaro se měl měnit na jaro – podzim a žádný z klubů nesestupoval.

Do svého druhého ligového ročníku šel klub s trenérem Rudolfem Vytla­čilem a jménem, které odstartovalo celou řadu dalších názvů.

Technomat Teplice nezačal sezonu dobře. Po odložení dvou prvních kol začíná ztrácet body doma remizou s ATK Praha, porážkou se Ži1inou a Bratislavou. Objevují se tipy, že Teplice v lize končí. Nicméně, poměry se konsolidovaly a odneslo to znovu Kladno. Zlom byl tak výrazný, že v posledním kole jara bojovaly Teplice před téměř domácím publikem na Spartě (l: 1) o druhé místo za mistrem z Bratislavy. Nemuselo být bodově příliš vzdálené, jak vzpomíná na utkání slovenského celku v Teplicích autor první knihy ke 20. výročí založení klubu, Břetislav Brabec.

„Za stavu 2:2 si křídelní útočník Bratislavy Hmčiar přiklepl neposlušný míč na polovině hřiště kupředu viditelně rukou. Naši hráči přestali hrát v domnění, že rozhodčí Vlk prohřešek vidí. Neviděl a právě tato akce zname­nala třetí branku do teplické sítě. Šanci na bod měl v závěru domácí Janík. Chtěl obejít brankáře Rajmana a bratislavský gólman jej chytil za nohu. Penaltový faul posoudil Vlček jako trestný kop z hranice šestnáctky a výsle­dek zůstal nezměněn“. že vám to něco připomíná? Inu, takový byl fotbal vždycky a zřejmě i vždycky bude.

Technomat získal v podzimu 13 bodů. Na druhé místo z jara nestačily.

Konečná šestá příčka byla svědectvím kvalitní práce lidí kolem teplické kopa­né. V mistrovské soutěži ročníku 1949 oblékali teplický dres Havlíček, Houdek, Sýkora, Cikánek, Hampejs, Vostrý, Chobot, Rákoczi, Chudoba, Janík, Pravda, Hlinka, Baur, Kareš, Malý, Pacenhauer, Volek a Kaftan. Nejlepším střelcem mužstva se stal „Roura“ Kareš, jehož hattrick na Slavii byl ukázkou střelecké pohotovosti.

Odchodem Kareše do Slavie vznikl problém nahradit jej. Tak se na jaře 1950 objevil v Teplicích pozdější jediný československý držitel titulu Nejlepší fotbalista Evropy a Zlatého míče, král ligových trávníků Josef Masopust. Úspěch minulého ročníku se neopakoval. Do té doby rekordní porážku utrpěl Technomat Teplice doma s ATK Praha 0:7, aby v odvetě na Julisce vyhrál 3:2. Od sedmé příčky ke dnu byly minimální rozdíly a pořadí v tabulce se každým kolem měnilo. Závěrečné střetnutí ročníku hrály Teplice na Bohemians. Vítězství mělo klokanům přinést mistrovský titul, hosty by porážka poslala do II. ligy. Fakta, která se odrazila v nelítostné bitvě. Výsledek 1: 1 zajistil Tepli­čanům osmé místo v konečné tabulce. I přes zdánlivý neúspěch se Josef „Najlon“ Pravda stal druhým nejlepším střelcem ligy s 19 góly. Bican nastřílel 23 branek. V tomto ročníku nastupovala v dresu Teplic nejčastěji sestava Havlíček, Sýkora, Cikánek, Vostrý, Chobot, Chudoba, Pravda, Baur, Maso­pust, Pacenhauer.

Signalizovaný pokles formy se projevil v dalším ročníku, jehož celý průběh se nesl ve znamení bojů o záchranu pod opět novým názvem Vodotechna Teplice s novým trenérem Kuželíkem.

Žlutomodrý dres oblékly další nové tváře. Budoucí reprezentant Ladislav Novák z Loun, Josef Kadeřábek z Bíliny, Jaroslav Kovařík z Plzně, gólman František Cypris z Ratíškovic a z vojenské služby se vrátil Josef Říha. V sousedním Slavoji Řetenice a Trnovanech hrál dlouho Alois Jaroš, než se v roce 1951 objevil v Teplicích. Jakmile se převlékl do ligového dresu, stal se králem střelců nejvyšší soutěže. Špičkový zápas sezony přišel v duelu se Spartou ČKD Sokolovo, v němž Tepličané vyhráli 4:3 ve složení Cypris, Sýkora, Novák, Vostrý, Kadeřábek, Masopust, Pravda, Malý, Kovařík, Jaroš, Říha.

Do té doby největšího úspěchu dosáhl klub pod dalším názvem Ingstav v roce 1952. Třetí místo v ligové tabulce, rekordní návštěvy a první zahraniční zájezd po převratu v roce 1948 – do NDR. Mužstvo, posílené Františkem „Zdeňkem“ Vlkem z pražské Slavie, bratislavským Jožo Jajcajem, Edou Weigertem a v podzimu z vojny se vrátivším Bohuslavem Bílým, získalo na jaře 19 bodů. Silná Sparta a Bratislava v Teplicích prohrály, Vodotechna zažila horkou půdu až v Ústí, na hřišti nováčka soutěže. Severočeské derby vidělo 18 000 diváků a vítězství Teplic 4:2. V odvetě na Spartě padl další rekord. Na Teplice přišlo 30 000 fotbalových příznivců, nadšených výkonem obou soupeřů. Sparta vyhrála 2:0 v sestavě Rouška, Semecký, Zuzánek, Menclík, Koubek, Procházka, Pazdera, Preis, Borovička, Crha, Pešek.

Před následujícím ročníkem 1952/53 odvedl ATK Praha rozkazem do vojenského velké talenty Masopusta s Novákem. Oba už hráli proti svému klubu v barvách ATK v Teplicích. Nejlepší mladí hráči z celé republiky vytvořili kvalitní mužstvo, které na Drožďárně nezklamalo, ale prohrálo 0:4 s výborným Ingstavem. Ten disponoval vynikající sestavou Havlíček, Houdek, Sýkora, Jajcaj, Chobot, Chudoba, Pravda, Malý, Vlk, Říha, Kovařík, Jaroš. V letní přestávce absolvoval klub úspěšný zájezd do NDR. Celek Volkspolizei Dresden (později Dynamo) rernizoval 4:4. Na národní stadion v Lipsku přišlo 38 000 diváků, aby vidělo porážku Chemie Leipzig 6:2. Podlehl i třetí soupeř zájezdu Motor Empor Rostock. Přijetí teplické výpravy starostou města Leipzig i velvyslanectvím ČSR v Berlíně svědčilo o vážnosti, kterou přední celek československé ligy měl.

Nikdo v Teplicích netušil, že se rychlým tempem blíží rozšlapání práce desítek lidí, kteří dokázali neuvěřitelné. Za osm let po založení vystavěli ze samého dna soutěží super-tým, jehož budoucnost měla naplnit pýchou město i fotbalovou reprezentaci. Osudové místo představovala chvíle, kdy nesmyslným pokračováním reorganizací byly ustaveny tzv. sportovní sektory. V roce 1953 dostal klub přidělen název DSO Tatran. Po zřízení těchto sektorů vymysleli mocní, že v lize bude mít místo pouze jediný reprezentant takového sektoru. Za DSO Tatran byl do ligy zařazen Prešov. Problémy s katolickým obyvatelstvem východoslovenské metropole dělaly Straně velké vrásky. Jak získat ovečky pro své náboženství, když vyznávaly jiné. V jakési hlavě se zrodil nápad jak vyhnat Prešovany z kostelů. Dáme jim prvoligový fotbal a pak je obrátíme na naši víru. Nepodařilo se. Obětním beránkem se stal jeden z hráčsky nejkvalitnějších klubů země, třetí celek československé nejvyšší soutěže. Tak padly na oltář komunismu fotbalové Teplice. Po následných rozhodnutích krajských orgánů chyběl jen krůček a Teplice nemusely hrát ani druhou ligu. I v té měly být zastoupeny kraje rovnoměrně. Rovnost nade vše, řekli si rovnější. A tak musely Teplice bojovat o soutěž s vítězem krajského přeboru, Spartakem Ústí. Hubená dvě vítězství 1:0 znamenala, že se klub nezřítil do krajského přeboru. První liga byla doplněna i dalšími novými celky. Armádními. Objevila se v ní Křídla vlasti, Tankista a Rudá Hvězda.

Pokusy o návrat do ukradené soutěže

Těžce poškozen doufal klub, že se po roce vrátí. II. liga se hrála jedno­kolově a mělo stačit odehrát každé střetnutí s maximální zodpovědností. Novým trenérem se znovu stává Rudolf Krčil. Tak jako i v budoucnosti tolikrát, podcenili hráči papírově slabší soupeře. První liga byla na dosah ruky a mužstvo lepší, než v létech následujících.

V ročníku 1954 byl počet účastníků snížen na deset. Nepodařený návrat do ligy v sezoně minulé přinesl nechuť hráčů prvoligové výkonnosti ztrácet ji v lize druhé, další cítili potřebu změny. A tak mezi prvními odešli Jaroš a Vostrý. Technik Malý zamířil do Baníku Most, Říha do Liberce. Oslabení znamenalo klopýtnutí v rozhodující chvíli s Libercem, který žlutomodří nepo­razili ani v odvetném utkání v Teplicích. Druhé místo bylo znovu zklamáním. V této sezoně se Tepličané dočkali pozitivní skutečnosti. Poprvé od založení dorostli vlastní odchovanci. Z dorostu přichází Pešek, Křemen a Šnejdar.

K pokusu o vedení v tabulce došlo v dalším ročníku 1955 už na jeho začátku. Zejména po vysokém vítězství doma 6:0 nad druhým Spartakem Stalingrad (Bohemians) vyrostly naděje. V závěru ročníku chyběly síly. Tepli­ce nestačily ani na slabý Semtín (Pardubice) a skončily soutěž třetí. Už bez Vlka a Bílého, kteří odešli za 1. ligou do Liberce. Neobjevili se ani Pravda se Sýkorou. Vrátil se Sláva Malý, z pražského Sokolova (Sparta) přišel Střela, z Ústí Klofáč, z Duchcova Hofman, z Karlových Varů Štěpánek a z Trnovan mladičký rychlík Jan Brumovský, kterého záhy odvedla pražská Dukla, aby se stejně jako Masopust a Novák nikdy nevrátil. Mírný sestup přinesl rok maďarských událostí 1956. Z desátého místa se nakonec podařilo páté, ale od chvíle ukradení první ligy jde křivka konečných umístění stále dolů. Rekord tohoto ročníku představoval výsledek 10:0 nad Lokomotivou Nymburk, kdy šest branek zaznamenal navrátilec Bílý z místa spojky. V brance stál převážně Vlastův bratr Slavoj Hav1fček, nováčky byli Semerád a Král. Malý se vrátil opět do Mostu, Chobot zamířil do Hradce Králové. Brumovský od podzimu citelně chyběl. V závěru roku zaznamenali Tepličané velkou událost. Ze země „za železnou oponou“ přijel západoněmecký Allemania Aachen. Spartak Sokolovo porazil 2: 1, rovněž prvoligové Kladno 4:2, ale v Teplicích prohrál vysoko 6: 1. Už tady je jedno z prvních svědectví o tvrzení, že Teplice neumí hrát se slabými soupeři, ale věhlasné kluby poráží, zejména za hranicemi. AlIemania byla prvním klubem v Teplicích, u něhož pozorný divák objevil podivné obutí se třemi bílými pruhy. Ano, Němci hráli v později mezi fotba­listy celého světa proslulých adidaskách, zatímco naši hráči si nemohli vynachválit tzv. prešovky. Dokud svým hráčům nepřivezla adidasky slavná Dukla Praha. Á propos, víte, že na jejich vývoji začaly pracovat ruce a hlavy Baťových ševců v Dasslerových továrnách?

Především soutěží v ročníku 1957/58 na podzim – jaro bylo rozhodnuto, že soutěže budou hrány tříkolově. První liga byla opět rozšířena z dvanácti na čtrnáct oddílů, jak se začalo říkat, neboť cesta likvidace tzv. klubismu byla zahájena. Z obou skupin II. ligy měly postupovat oba první.

V Teplicích se za sezonu 1957/58 vystřídali oba dva trenéři, Jaroslav Riedl a Václav Hroneš. Nadšené časy budování republiky nesly diletantismus ve všech formách a oblastech lidské činnosti. V kopané jej vykazovaly neustálé reorganizace soutěží. Po jarní části 1957 dávala taková reorganizace šanci dostat zpět administrativním zásahem ligu, která byla stejným způsobem ukradena. Rozhodujícím se ukázal výkon mužstva. Přes příznivé vylosování skončilo na třetím nepostupovém místě. Definitivní ztráta nadějí. Oslabeni o všestranně talentovaného Malinu, který narukoval, pocítily Teplice jeho absenci. Dres oblékli další dorostenci: Stibor, Ramljak, Smetana, Krejčí a Rosecký. Jediné úspěchy přinesl (opět) mezinárodní styk, v tomto roce nebý­vale bohatý. Polský ligový celek Cracowia Krak6w prohrál v Teplicích 3:2. Chemie Halle 3:0, Motor Dessau 4:1, rakouský Sturm Graz remizoval 2:2. Jedinou porážku v sérii přinesl Rotation Leipzig (l :0).

HLEDÁNÍ CESTY Z PRŮMĚRU

Chvíli dole, chvíli nahoře. Takové období představovaly roky 1959 – 1963.

Příčiny vězely ve stárnoucím mužstvu. Celá řada hráčů překročila třicítku a začala odcházet do nižších soutěží. Chudoba posílil Krupku, Basl a Malý Most. Weigert, Václav Vlk a Havlíček trnovanskou Hvězdu. Říha a Kovařík pověsili kopačky na hřebíček. Pod různými důvody a záminkami odešli i mladší. Přicházeli noví, mladí, ale zatím jen průměrné výkonnosti. Patřili k nim Ladislav Pokorný a Milan Holomoj z Hostomic, Antonín Vencl z Nera­tovic, Štefan Kastl z Pozorky, František Hříbal z Ústí, Václav Kameník z Třebenic, Eduard Kubrický ze Žatce a Petr Majer z Bíliny. Okamžitou posilou byl budějovický Viktor Lavička. Pilíř zadních řad, který nesl značný podíl na pozdějším návratu do první ligy. Tady se klub znovu přesvědčil, co znamená výchova vlastních hráčů. Do jarní části ročníku 1961/62 přinesl výraznou pomoc příchod dorostenců Mádra, Koleše a Hofmana

Další příčinou, která měla vliv na nestabilitu mužstva, bylo časté střídání trenérů. Hroneš, Kosař, Chobot, Havlíček, Oplt a znovu Chobot. Každý uplatnil svou představu v nejlepším úmyslu, ale neustále přetváření sestava taktik k „obrazu svému“ zničí i nejkvalitnější hráčský kádr. Ne vždy si klub v budoucnu vzal z tohoto trenérského kolotoče poučení. V ročníku 1958/59 se Teplice dokonce zachraňovaly. Tehdy příkladně prohrály v Hradci Králové 0:7. Hradec soutěž vyhrál a v následujícím ročníku se stal doslova bombou. Nováček vybojoval titul mistra republiky.

V ročníku 1959/60 získaly Teplice páté místo a sezonu 1960/61 odstarto­valy pod dalším názvem, tentokrát Slovan. A znovu s cílem pokusit se o postup. Od vedoucího Spartak:u Plzeň (Viktoria) je dělil po celý ročník nepatrný rozdíl. Jenže Plzeň měla Štrunce a Lopatu. Ti se na jaře v Teplicích podíleli rozhodujícím způsobem na vítězství Spartaku 4: 1. Ztráta vstupu do už pootevřených prvoligových dveří zanechala devastující stopy v násle­dujícím ročníku. Podzim 1961 zaznamenal teplickou útočnou řadu jako jednu z nejslabších a stín sestupu zasáhl mužstvo. Na jaře 1962 se vrátil trenér Chobot a provedené změny se ukázaly prospěšné. Lávička přešel do středu záložní řady vedle Maliny, Krejčího a Jiřího Hoffmanna. Obranu tvořili Stibor s Mádrem, v útoku se střídali Koleš, Holomoj, Časta, Bílý, Hňbal a Kubrický. V brance se střídali Vencl se Šustrem. Chobotovy změny představovaly výkonnostní vzestup takové síly, že na jaře porazilo Teplice jen pražské Dynamo (Slavia), vítěz II. ligy. Třináct jarních bodů vyneslo žlutomodré z pásma sestupu na osmou příčku.

Významným mezníkem historie je dvaašedesátý rok. Národní mužstvo získalo stříbrnou medaili na mistrovství světa v Chile. Teplická fotbalová veřejnost sledovala na televizních obrazovkách, tranzistorových rádiích a v tisku, cestu našich reprezentantů do finále, včetně výkonů bývalých hráčů svého města Masopusta a Nováka. V továrnách, kancelářích, obchodech, školách i na polích vládl jen a jen fotbal.

Před zahájením sezony 1962/63 byla II. liga znovu rozšířena na 14 oddílů.

Teplickému Slovanu narukovala do zeleného celá jedenáctka. Jakou měla výkonnost, dokazuje výsledek 3:3 v utkání branců proti A mužstvu. Do armádních Dukel odcházeli Sed láček, Mádr, Koleš, Hoffmann, Mazan, Kubrický, Sádlo, Friš, Majer, Hokr, Čutík, Jonáš a Klaub. Odtud se začínali vracet (a dlužno říci, že výkonnostně lepší než dříve) budoucí opory. Z pražské Dukly Rudolf Smetana, z táborské jmenovkyně Václav Kameník, jehož pozdější kvality měly často zásadní podíl, podíl na vítězství. V zimním přestupním termínu (bývaly povoleny pouze dva – leden a červenec) přišel z Trnovan Miroslav Setínký. Z Nových Zámků Pavol Senáši. Nově se tvořící sestava Slovanu vybojovala čtvrté místo v konečné tabulce.